Sníh jako výtvarný materiál či médium je téma, které v oblasti kvalitativně vyšších pater umělecké scény nebudí už při pouhé zmínce moc důvěry. Jeho všudypřítomná pozice jako nejoblíbenějšího materiálu dětských her a z toho vyplývající doslova “infantilní” asociace ve vazbě na jakékoliv výtvarné využití, je něčím co přes možnou tvůrčí kalkulaci právě s tímto faktorem, je největší překážkou pro jeho “vážnou” aplikaci jako tvůrčího materiálu. Samozřejmě, sníh je materiálem velice křehkým, netrvanlivým, podléhajícím rozmarům počasí i uživatelské zátěži našeho teplokrevného druhu. V rámci současné elitní umělecké tvorby je z různých skupenství vody snad tím nejméně populárním. – Přesto, ne-li právě díky těmto vlastnostem se však stal velice oblíbeným materiálem v oblasti populárně či až lidově orientované tvorby, která pracuje především s momentem obnovené dětské haptické kreativity na “kvalitativně” vyšší úrovni. Ona kvalita u ní spočívá ovšem úplně jinde, než jak je tomu u v tomto okruhu tak oceňovaných cností současné umělecké tvorby – hlavní důraz je zde kladen na co největší náročnost provedení ve vztahu ke zřejmé marnosti při využití tak netrvanlivého materiálu. Tato specifická disciplína získala po celém světě značnou popularitu a vedla ke vzniku mnoha tzv. sympozií, navazujících na obdobné sochařské akce v jiných materiálech. Veronika Neumanová a Petr Krátký se rozhodli jedno takovéto “sympozium” uspořádat. Ovšem v notně posunutém kontextu, zajištěném malou galerií orientovanou na současné mladé vizuální umění. Tím také definovali značně užší a také naprosto odlišnou účastnickou i diváckou základnu. Neopomněli přitom ale oslovit k účasti tvůrce zkušené v práci s médiem i se zahraničními zkušenostmi. Můžeme tedy jen přát účastníkům sympozia dostatek kvalitního materiálu a inspirace. Lze ale pochybovat o tom, že by došlo k překonání největšího přínosu výtvarné práce se sněhem do kulturní pokladnice lidstva, jímž bezpochyby je klasický sněhulák…
Viktor Čech
